Je čas

3. února 2015 v 8:54 | Verunka |  Deníček
Měla jsem možnost v posledních dnech hodně přemýšlet. Prošla jsem si takovým malým vyhořením, kdy na mě z ničeho nic spadlo všechno to, co jsem si na sebe naložila a doslova mě to položilo na lopatky. Nemohla jsem nic. I vstávání z postele vypadalo v mojí hlavě jako plánování startu raketoplánu, takže jsem vlastně ani nevstávala. Na celé tři dny jsem se stala součástí své matrace.

Můžu si za to sama, to nepopírám. Chtěla jsem všechno stíhat a o nic nepřijít a docela se mi to i dařilo, jen jsem opomenula fakt, že když se může něco pokazit, tak se to pokazí. A mně se moc nedařilo při zkouškách, konkrétně jedné, která mě pěkně potrápila, byla jsem ve stresu, v časovém presu a můj domeček z karet se začal pomalu bortit, až se sesunul úplně.

Zkoušku jsem nakonec dala s opravdu hodně odřenýma ušima, ale naštěstí si nebudu muset prodlužovat studium. Jenže jsem si uvědomila, že mě čeká poslední půlrok studia a já nevím, co budu dělat potom. Nechci jít studovat dál. Ne proto, že by mě studium nebavilo, ale spíš proto, že si myslím, že už mi to víc dát nemůže. Zároveň ale nevím, kde si se svým oborem hledat uplatnění. Až dostanu diplom, jestli ho dostanu, nevím, kde skončím. A bojím se, aby to nebylo za pokladnou v Tescu.

Mám strach z budoucnosti. Když jsem žila ze dne na den, bylo to svým způsobem jednodušší, ale teď se víc soustředím na budoucnost, na plány a plnění snů. Chtěla bych si všechno splnit, ale je mi jasné, že se to samo neudělá a takové plnění něco stojí.

Těžké zkouškové období mi skončilo, budu teď mít malinko víc času, takže by se mohlo zdát, že budu mít i víc času na blog, ale já cítím (a vy určitě také), že už mi to nedává to co dřív. Chtěla jsem toho ještě spoustu napsat, myslela jsem, že se mi podaří to tady udržet dál naživu, ale už to prostě nezvládám. Časově, ani chuťově, jestli chápete, co tím chci říct. Myšlenky, co mám v hlavě, se mi nedaří nějak smysluplně hodit na papír a tak se při psaní spíš trápím, než aby mi to pomáhalo jako dřív.

Proto bych tohle nazvala koncem jednoho období. Utěšuju se tím, že když něco končí, něco jiné začíná. Když vypustím z hlavy myšlenky na blog a výčitky, že už jsem dlouho nic nenapsala, tak se mi uleví a dovolí mi to se mnohem víc soustředit na aktivity, které jsou pro mě v tuhle chvíli důležitější. Dlouho jsem si to rozmýšlela a přemýšlela jsem, jak to udělat, aby to nějak fungovalo dál, ale na nic jsem nepřišla. Mrzí mě, že takhle zahazuju něco, co mi tolik pomohlo a uzdravilo mě, abych mohla normálně žít, ale cítím, že je potřeba ten krok udělat. Můj život ještě není bez mráčku, ale jsem osvobozená z těch okovů. Tyhle poslední tři roky mi daly mnohem víc, než si možná dokážete představit.

Pokud by to šlo, ráda bych zůstala v kontaktu s těmi, se kterými nás tolik spojuje. A jak jen budu moct, budu sledovat ty, které jsem inspirovala k založení blogu a k jejich vlastní terapii. Jestli můžu být na něco pyšná, pak je to právě tohle, že se mi podařilo pomoct nejen sobě, ale i ostatním, že jsme si pomáhali navzájem. A za to jsem vděčná, protože bez vás bych teď nebyla tam, kde jsem. Doufám a ze srdce přeju vám všem, abyste se taky uzdravili.

Mějte se krásně a nezapomeňte znovu vstát, pokud upadnete.

A jak se zpívá v jedné písničce… "One day you'll leave this world behind, so live a life you will remember." ;-)

Veronika
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 verinka verinka | E-mail | 3. února 2015 v 9:25 | Reagovat

Určitě Verunko. Můj mail znáš....:) a díky za všechny ty chvíle při čtení tvých článků a diskutování nad nimi. Drž se a třeba někdy i naživo :) Verča

2 S. S. | 3. února 2015 v 13:06 | Reagovat

Je škoda, že končíš, tvůj blog jsem četla ráda, bylo úžasné sledovat, jaký pokrok jsi udělala, ať už si to myslíš nebo ne :) dostala jsi se z toho nejhoršího a byla jsi silná i když to nrbyloz vždycky nejjednodušší a to je hrozně obdivuhodný... :) kdysi jsi mi taky pomohla a za to jsem ti vděčná a budu.. :) vždycky se můžeš k blogu vrátit, když na to budeš mít chuť nebo tak a i kdyby ne, tak doufám, že ho nebudeš mazat nebo tak, protože tohle je hodně inspirativní pro ostatní.
Přeju ti, aby tě v životě potkalo už jen to nejlepší, a aby se ti dařilo dobře, protože za to, čím sis prošla si to určitě zasloužíš.. Tak hodně štěstí :) a děkuji ti za tvou pomoc

3 Rezzy Rezzy | Web | 3. února 2015 v 18:27 | Reagovat

Verunko, děkuji ti za vše! Za tvé články, za tvé komentáře... Je mi to líto, že končíš, ale chápu to, protože jsem taky měla takové období, kdy jsem chtěla být bez blogu a i teď si někdy říkám, jestli to má cenu a tak... Doufám, že neplánuješ blog úplně smazat...? To by byla škoda... Byla bych moc ráda, kdyby ses ještě někdy ozvala, jak se ti daří a tak, ale je to na tobě :-) Moc ti přeju, aby se ti dařilo, abys byla šťastná! I kdyby ses už neozvala, tak na tebe určitě nezapomenu :-)

4 Verča Verča | E-mail | Web | 4. února 2015 v 22:21 | Reagovat

Je čas... Název, který může znamenat cokoli, ale já už před rozkliknutím článku věděla, o co půjde. Ano, nemělo by smysl pokračovat v něčem, co tě již nenaplňuje, protože je to znát a nač se trápit jakýmsi závazkem, který už není odreagováním?

Děkuju ti, nesmírně ti děkuju za každičké písmenko v tomto blogu. Byla a jsi pro mne inspirací v mé budoucí profesi psychologa. Byla a jsi pro mne inspirací v mém osobním růstu. Jsi neskutečně silná v pravém významu toho slova, neb silná pro mě neznamená tvářit se, že nemám problém, nýbrž si jej přiznat a pracovat na něm. Udělala jsi velký kus práce a já věřím a přeji ti, abys jeho důsledky pociťovala celý život a  hlavně, aby tento kus práce stále narůstal.

Velmi jsem si tě skrze tento virtuální svět oblíbila, respektive zamilovala. Představuješ pro mne jeden z mnoha důkazů lidskosti.

Ať se ti tvé sny plní a ať si vychutnáváš život jako sklenici nutely.:-)

Mám tě ráda a kdyby ses chtěla o cokoli podělit, můj mail tu máš nejmíň tisíckrát.

Měj se a směj se.

Tvá jmenovkyně.:-)

5 Van Vendy Van Vendy | Web | 10. února 2015 v 18:05 | Reagovat

Tak se mi zdá, že ses z toho dostala. To, že nepotřebuješ psát na blog, znamená, že nepotřebuješ dostat ven ze sebe své obavy, naděje, touhy, strachy, chyby, očekávání. Že se s tím vším už vyrovnala aspoň do takové míry, že jsi schopna jít po svém - dál.
A i když mi tu budeš chybět, přece jen je to dobré znamení - a přeju ti, Verunko, ať se daří víc a víc. Hodně štěstí!
(P.S. tvůj blog rozhodně nebyl marný, myslím, že jsi mohla dát naději dalším holkám, nebo i ženám, které prožily něco podobného, a to je důležité!)

6 Kira Kira | Web | 2. března 2015 v 12:14 | Reagovat

Je škoda, že už končíš. Teprve dnes jsem narazila na tvůj blog a začal se mi líbit.
Ale už to asi nepotřebuješ, akorát by jsi se nutila do psaní a to taky není dobrý.
Doufám, že ale blog nesmažeš, ráda se podívám do archivu a něco si přečtu.

A co vůbec studuješ?

7 Delanie Delanie | E-mail | 24. dubna 2015 v 17:41 | Reagovat

Drahá Veronika, dnes som našla tvoj blog a niečo na ňom ma nesmierne zaujalo, a tak som venovala niekoľko dlhých hodín k tomu, aby som si ho naraz takmer celý prečítala. Nesmierne ťa obdivujem to, ako si sa dokázala znova zaradiť do života po týchto ťažkých veciach. Inšpirovala si ma. :) Aj keď je z tohto článku zrejmé, že sem ďalšie nepribudnú, videlo sa mi to ako neskutočne bolestivý, inšpiratívny príbeh. Preto ti za to ďakujem, som typ človeka, ktorý si dokáže veľa odniesť z týchto vecí. Prajem ti veľa šťastia v živote, veľa sily a chuti ísť stále ďalej a aby neubudlo z lásky a podpory, ktorú ti dávajú tvoji najbližší. Ak sa dá, blog nezmazuj, rada sa k nemu vrátim a zasa si ho prečítam.
- Delanie

8 free warez download free warez download | Web | 20. října 2015 v 4:02 | Reagovat

free warez download

9 Saphire Saphire | Web | 7. února 2016 v 23:12 | Reagovat

Ah, už je to rok.. Občas sem nakouknu, jestli ses neozvala alespoň kratičkým článkem.
Dneska je mi nějak extra smutno, že tu nic není. :) Chybíš.

10 verinka verinka | E-mail | 19. března 2016 v 14:03 | Reagovat

víc než rok...jo..chybíš.

11 TomkoL TomkoL | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 10:59 | Reagovat

Přidal jsem svůj blog do oblíbených

12 verinka verinka | E-mail | 21. května 2017 v 21:59 | Reagovat

Nikdy nezapomenu Veru..na tebe, na tvůj blog..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama