Být ta silná

11. ledna 2015 v 17:58 | Verunka |  Deníček
Už je to dlouho, co jsem naposledy psala o tom, že jsem byla u psychologa. Nepřestala jsem k němu chodit, i když je pravda, že jsem přestala brát antidepresiva a jediným mým povzbuzovákem je momentálně zelený čaj.

I když si mnozí z vás myslí bůhví jak nejsem silná a statečná, tak ve skutečnosti taková nejsem a i kdyby možná ano, nebyla bych taková bez pomoci ostatních…bez rodičů, kteří mi život neuvěřitelně usnadňují, bez přítele, který mě podporuje a utěšuje, bez psychologa, který je ochotný mě vyslechnout a taky bez vás všech, kteří jste se mnou prošli celým tím uzdravovacím procesem až do dneška a radili jste mi, poslouchali jste mě, pomáhali mi a sdíleli se mnou svoje životy a svoje trápení. Pomohli jste udělat ze mě člověka, jakým jsem teď.

Nebudu zastírat, že pomoc potřebuju pořád. Stále v sobě chovám spoustu strachů, které mi brání žít normální život, ale kam se na to hrabe doba ještě před třemi roky. Když se podívám na ten rozdíl, tak mám hned o sto procent lepší náladu.

Nechodím už k psychologovi tak často jako dřív, což mě na jednu stranu i mrzí, protože ho mám ráda, ale taky jsem ráda, že už ho tolik nepotřebuju. Většinou spolu mluvíme ve chvílích, kdy se mi tak moc nedaří a on mi pomůže to překonat. Třeba jako rozchod s Markem, pocity bezmocnosti a zbytečnosti, nově vznikající vztah…když si prostě nevím rady, tak se obrátím na něj, většinou je to tak jednou za tři týdny až měsíc a to beru jako úspěch.

Když jsem třeba strávila svoji první noc u Vaška, nevinnou noc, kdy nedošlo k ničemu, co by mě mohlo nějak vyděsit, trápily mě ještě pár dnů poté noční můry. S Vaškem se stále učíme spolu fungovat a stále se poznáváme a možná proto mi to občas v hlavě blbě sepne. Není to tak bezproblémové jako s Markem.

Mimochodem jsem se viděla po dlouhé době i s ním, byli jsme spolu v kině a na večeři u mcdonalda a já si dala po strašně dlouhé době hamburger, úplně bez výčitek a dokonce i bez nevolnosti :-) Byli jsme jako kamarádi a bylo to strašně fajn, jenom jsem měla pořád takový divný pocit, asi jako když se v bazénu nalokáte vody a pak máte těžko na plicích. Bylo to ještě takové trochu nervózní a nejisté setkání, jako jestli to vůbec bude fungovat, ale snad ano. Mám pocit, že Marek hrozně moc dospěl, skoro jsem ho v některých momentech nepoznávala.

Taky mi začalo zkouškové a jak jsem se před Vánoci chlubila, že mi to ve škole jde, tak moje úvodní předvedení po novém roce zrovna dvakrát nevyšlo. Snažím se to učení vecpat do každé volné chvilky, ale občas jsem tak psychicky unavená, že ho raději hodím bokem. To určitě znáte.

A v takových chvílích mi právě psycholog pomáhá, i kdybychom si spolu měli jen vypít čaj a poklábosit o všedních věcech. Ale jsou věci, o kterých se dokážu bavit jen s ním a s nikým jiným. Občas se toho totiž v mojí hlavě nahromadí strašně moc a jen on umí otevřít stavidla a všeho mě zbavit, abych zase mohla být ta silná a každé ráno mohla vyskočit z postele a vrhnout se vstříc novým zážitkům.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rezzy Rezzy | Web | 11. ledna 2015 v 20:16 | Reagovat

Já jdu k psycholožce zítra a už se nemůžu dočkat. Doufám, že se mi pak trochu uleví...

2 jasumat jasumat | 15. ledna 2015 v 21:50 | Reagovat

:-)

3 Punnerank Punnerank | E-mail | Web | 3. února 2015 v 18:08 | Reagovat

Téčko téčko, prošla jsi velikou proměnou! Kéž nikdy nejsi už jen ta dole ani jen ta silná:) všichni potřebujeme někdy pomoc a můžeme taky pomáhat! I v tomhle směru jsi udělala spoustu užitečných kroků a svýma radama jsi rozdala spoustu úlevy i pochopení! Ráda o Markovi slyším, kéž se neztratíte jeden druhýmu ze života a budete o sobě pořád tak nějak vědět, povzbuzovat se:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama