Zimní sluníčko

21. prosince 2014 v 10:44 | Verunka |  Deníček
Ozývám se tentokrát po hodně dlouhé době, ale omlouvat se nebudu. Prostě tak teď hospodařím se svým časem a rozhodla jsem se blog odsunout na vedlejší kolej. Nevím, jak vy, co jste mě dřív četli, ale já to kupodivu beru jako pozitivní věc, protože je to známka toho, že se můj život přesunul do skutečného života a nezasekl se jen v tom virtuálním. Pravdou ale spíš je, že jsem si toho na sebe naložila moc a chtě nechtě jsem musela dát vale věcem, u kterých mě netlačí termíny. A blog je pro mě oddechovka a rozhodně ne povinnost.

Dnes budu jen sluníčková, však je slunovrat ne :-) Mohla bych si sice stěžovat na plno práce a hlavně stres spojený se školou, ale to je taková daň za to, že si užívám svůj volný čas, který mám vyplněný věcmi, které mě baví a na které se pokaždé těším. Věcmi, které mě nabíjí, které mě utvářejí, a hlavně lidmi, kteří jsou mi oporou, kteří mě dokážou zbavit špatné nálady.

Jako správná šprtka mám na prvním místě školu a díky tomu mi odpadla spousta stresu, protože mám hotové vše, co jsem měla mít hotové a s ničím nejsem pozadu a proto si můžu bez starostí užít chvíli volna během svátků…i když…znáte to, uklízení, pečení a podobně. Co se týče dárků, tam musím ještě dohánět, protože mám jako pokaždé problém s vymýšlení co komu dát.

Když už jsem u těch Vánoc, tak bych chtěla všem poděkovat za přání a samozřejmě přeju všem také krásné Vánoce, bohatého Ježíška, příjemné chvíle strávené s rodinou a do nového roku hlavně zdraví a co nejmíň stresu a špatných myšlenek. A přihodím i jednu radu…neberte vše příliš vážně…ono se ne nadarmo říká, že co vás nezabije, to vás posílí. Vím, těžko se to přijímá.

Psala jsem, že jsem si toho na sebe hodně naložila (pořád to omílám dokola, že?), ale co, jsem vlastně nenapsala. Tak je to samozřejmě moje studium, poslední ročník, státnice, bakalářka…už to je náročné. Pak stále chodím do kurzu francouzštiny, ale zřejmě navždy zůstanu věčným začátečníkem, moc mi to totiž nejde :-) Už jsem to chtěla i vzdát, ale rozhodla jsem se, že tomu dám ještě šanci. Nechci to vzdávat. Čas od času dávám doučování z angličtiny a dokonce připravuju jednu studentku na státní jazykové zkoušky. To je něco na moje nervy. Trpělivost není moje silná stránka.

Začala jsem chodit i do hodin klavíru :-) Mám doma už několik let digitální piano (podle táty jen lapač prachu), ale nikdy jsem neměla dost trpělivosti naučit se na něj hrát obouručně. Zkoordinovat obě ruce a nohu na pedálu je pro mě velký problém, takže na tom pracuju, protože si chci konečně zahrát moji vysněnou skladbu, kvůli které jsem si kdysi to piano tak přála. Je od mého oblíbeného klavíristy Briana Craina. Tak možná někdy :-)

A aby těch kurzů nebylo málo, přidala jsem ještě navrch i trenérský kurz a kurz výživového poradce. Ne proto, že bych chtěla změnit obor, ale chci se v téhle problematice víc orientovat a nedělat chyby. Tohle mi jde asi nejlíp, hlavně proto, že mi trenér ochotně valí všechna moudra do hlavy při každé příležitosti. Možná jste si všimli, že je těch nových "fitness trenérů" všude plno, i když záleží na tom, jaké blogy sledujete, mně to tak přijde, ale já to nedělám proto, že je to teď něco jako módní záležitost. Nehodlám se tím živit. A když už jsem u toho, smutnila jsem tady, že klasické posilování je pro mě pasé, kvůli jizvám, proto jsem se taky vrhla na boxování, kterému se stále věnuju, protože je to skvělé na odreagování, ale posiluju pořád, i když ne tak často a jen lehce, ale dokonce jsem zkoušela i ty proklaté dřepy, ovšem pod dozorem trenéra a jen s nízkou vahou, ale dala jsem je bez zranění, takže jsem z toho nadšená.

No a v neposlední řadě se věnuju i Vaškovi, který světe div se, mě donutil dokonce abych začala běhat. Je to jedna z našich společných aktivit. Není nad to, když chlapovi nevadí, že je jeho přítelkyně zpocená, nenamalovaná a rozcuchaná :-) Má na mě neuvěřitelný vliv, protože i když je o hodně let starší než já, umí se ze všeho radovat a užívat si i věci, které za to třeba ani nestojí. Jen můj táta mu zatím nemůže moc přijít na chuť, ale to je jen otázkou času. Doufám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 verinka verinka | E-mail | 21. prosince 2014 v 20:53 | Reagovat

Mám tě ráda Veru. :) Piš jak chceš a kdy chceš....ps nestačím valit oči ;-)

2 Verunka T. Verunka T. | Web | 22. prosince 2014 v 12:43 | Reagovat

[1]: Děkuju Veri! Já vás mám taky ráda, protože jste mi moc pomohli.
Proč valíš oči? :-)

3 verinka verinka | E-mail | 22. prosince 2014 v 14:14 | Reagovat

[2]: No kolik je u tebe novinek, do čeho všeho jsi se pustila! Jen mě plete, že chvíli čtu o trenérovi a  pak o Vaškovi ;-) To je záměr? Zmatení důvtipných čtenářů? :-D

4 Neriah Neriah | E-mail | Web | 22. prosince 2014 v 16:14 | Reagovat

Teda, naložila sis toho skutečně hodně. Ale pokud ti to tak vyhovuje, je to jen dobře. Já mám taky v plánu se po zkouškovém nějak víc zaměstnat, abych neměla spoustu volného času, který neumím většinou využít nějak smysluplně.
Jinak je super, že víc žiješ v realitě než na blogu, ale to neznamená, že nebudu ráda, když sem tam napíšeš, jak se ti momentálně daří, i kdyby to měl být jeden článek měsíčně...:-) Krásné Vánoce a ať seženeš všechny dárky :)

5 Sophia Sophia | Web | 22. prosince 2014 v 16:47 | Reagovat

Ahoj:)
Náhodou jsem narazila na tvůj blog a začetla jsem se, dokud jsem nepřečetla všechny články. Chci ti říct, že máš fakt štěstí, že máš super rodiče, kteří tě podporovali a pomohli ti. Na střední mě šikanovali, řekla jsem to rodičům a ti mi řekli, že to nic není, že to mám ignorovat. Takže jsem na to byla sama. A i když je to už 6 let, tak to mám pořád v sobě. Nikomu jsem se nesvěřila. Ty jsi mě inspirovala k tvorbě mého vlastního blogu, tak doufám, že to tak trochu pomůže. Drž se!

6 Verunka T. Verunka T. | Web | 22. prosince 2014 v 18:06 | Reagovat

[4]: Sice si pořád stěžuju, ale vyhovuje mi to. Hlavně zaměstnat mysl. I tobě krásné Vánoce :-)

[5]: Vážně jsi přečetla všechno? :-D Snad ti to nezpůsobilo ještě větší deprese. Mrzí mě, že jsi neměla takovou oporu rodičů a přeju ti, aby ses s tím jednou vyrovnala. Snad ti v tom blog trochu pomůže ;-)

7 Verča Verča | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 23:28 | Reagovat

Veru, nestačím se culit. Tvůj článek mě velmi potěšil a přeju ti, aby tě pestrost života těšila i nadále.
Ať se daří tomu motýlku, co se vyklubal z kukly a když dá čas od času vědět, jak se má, budu moc ráda.:-)

8 Van Vendy Van Vendy | Web | 27. prosince 2014 v 20:27 | Reagovat

Máš toho docela dost, ale je vidět, že máš spoustu elánu a to je dobře!
Kurz výživového poradce se ti bude hodit, můžeš se tím časem živit, a když ne, můžeš to použít sama pro sebe a pro rodinu, když o to bude stát. A sportování je fajn, myslím, že prospěšné. Je vidět, že jsi ušla velký kus cesty dopředu a v tom ti nesktutečně fandím. :-)

9 Vivi Vivi | Web | 30. prosince 2014 v 15:09 | Reagovat

Verunko nejak sa ti toho nakopilo. Len aby si sa potom nezrútila. Samozrejme, mám radosť že sa takto snažiš a maš tolko aktivit ale škola je už sama o sebe ťažká , potom ten kurz francuzštiny, potom to doučovanie študentky? Potom beh, posilka, kurz fitnes trenera a hodiny klavíru? :)
Nestačím sa diviť, ja by som z toho všetkého zvládla asi tak jednu vec:) Drž sa a hlavne nezabudni aj oddychovať:)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama