Špatné svědomí

8. listopadu 2014 v 17:05 | Verunka |  Deníček
Pravdou je, že to teď tady leží trochu ladem. Ne že bych neměla o čem psát, spíš jsem blog sama postavila na druhou (možná i třetí) kolej. Přestala jsem číst ostatní blogy, takže ani nevím, jak se mají a co dělají ostatní. Dokonce i moje odepisování na maily je malinko laxnější. A za to se omlouvám. Špatné svědomí z toho ale nemám. Potřebuju si jen vyřešit něco, co momentálně zaměstnává moje myšlenky, co mi nedá spát a co mi způsobuje ono špatné svědomí, i když by (podle psychologa) vůbec nemělo.

V minulém článku jsem psala, že jsem si toho na sebe navalila poměrně dost, co mě zaměstnávalo a tak nějak mě udržovalo v rozumném chodu. To bylo bezva, protože přesně tohle potřebuju. Ale je tu ještě jedna věc, o které jsem se posledně nezmínila, protože v tu dobu nebyla tak aktuální a vlastně jsem ani nevěděla, že by mi mohla takhle zamávat myšlenkami.

Něco jsem si začala s jedním mužem, něco víc, než je kamarádství. Teda on si tak nějak začal se mnou, protože já bych ten první krok nikdy neudělala. Je o několik let starší, takže to je jiné, než s Markem, ale to není ten problém. Marek je ten problém. Nemůžu ho dostat z hlavy, až tak jsem ho měla zažraného pod kůží. On se rozešel se mnou a já ho měla a mám pořád ráda. Vlastně si občas uvědomuji, že žiju s pocitem, že spolu stále chodíme, ale on je jen na nějaký čas někde pryč.

Tím, že jsem si začala s někým jiným, mám pocit, že ho podvádím. A to se na mě odráží, protože já nejsem podváděcí typ. Když mě ten dotyčný poprvé políbil, rozbrečela jsem se a rozhodně ne dojetím. Nemůžu se kvůli tomu uvolnit a vychutnat si něco, co by mohlo být fajn. Možnost je se do něčeho nového nepouštět, ale já prostě nechci být sama. A on navíc o mně většinu věcí ví. Ale to nejsou jediné důvody, proč s ním chci být. Dává mi vědět, že to se mnou není tak marné, jak jsem si myslela, že i bez Marka to jde a taky mám možnost zažívat to příjemné z toho všeho plynoucí. Když jsem s ním, cítím se zase živá, jestli víte, co tím myslím. Ale pak si vzpomenu na Marka a moje nálada i chuť na něco jde k šípku.

Nevím, jak se toho špatného svědomí zbavit, jak ta pouta přestřihnout, abych už kvůli tomu neměla pocit, že dělám něco špatného. Trpím tím nejen já, ale i ten dotyčný, který si to rozhodně nezaslouží.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 verinka verinka | E-mail | 8. listopadu 2014 v 18:07 | Reagovat

Veru, za neaktivitu na blogu se vůbec neomlouvej, ale...jsi do toho muže vůbec zamilovaná? Nemusíš samozřejmě odpovídat. Jen mám pocit z tvého článku, že tak nějak...budto ne nebo nevíš.

2 Verunka T. Verunka T. | Web | 8. listopadu 2014 v 18:45 | Reagovat

[1]: já nevím, jak se to pozná, ale když jsem s ním a zázrakem se mi daří nemyslet na Marka, tak je to strašně fajn

3 verinka verinka | E-mail | 8. listopadu 2014 v 21:50 | Reagovat

[2]:moc bych ti to přála. :)

4 kanashi kanashi | E-mail | Web | 9. listopadu 2014 v 11:55 | Reagovat

Já vím, že je to těžké, ale zkus se přestat hodnotit... (Říká ta, která se taky hodnotí a tím si ubližuje a způsobuje si špatné svědomí... No ale dělám na tom :-D ) Zkus to brát tak, že ten člověk přišel, protože přijít měl. Že to tak máš prostě někde zapsáno a má to tak být. Jen si užívej to, že je to zrovna fajn... Moc ti držím palce! 8-)

5 kočička kočička | E-mail | Web | 9. listopadu 2014 v 13:14 | Reagovat

Náhodou jsem zabloudila na blog,přečetla si příběh.
Mám postrauma,něco prožívám podobně.Nevíte,kde koupit tu knížku od Kay Marie Porterfield ?Já bych dala na modlení,aby se mi změnila nálada,nedaří se to trvale přepnout v hlavě,tak jsem při bloumání narazila na Vaše psaní.A špatné svědomí ?Zamyslela bych se nad pocitem provinění,nad potřebou se trýznit a trestat.Je mi o mnoho víc let,dřív jsem to měla jinak,ale teď tak visím na příteli,jsem jak bezmocné dítě,nevím,zda to přijímat,či s tím bojovat.Potřebovala bych ochranu a oporu,kterou u něj hledám a mám,přesto v sobě prožívám vnitřní nejistoty.
Není se čemu divit,těm pocitům,vazba i přes rozchod,oddálení je velká,napadá mně jen to,že není třeba se trápit těmi pocity,zřejmě to bude mít příčinu v tom traumatu,pak se to nekontrolovatelně prožívá.Možná.Tak přeji,ať jsou pouta svazující přestřihnuta.A je dobře.Krásně.

6 Vivi Vivi | Web | 10. listopadu 2014 v 12:59 | Reagovat

Nieste spolu s Markom? To som sa dozvedela az teraz
Hmm ja neviem, myslím ze to je normálne tak trpchu ale musíš si v tom všetkom urobiť poriadok. Veľa šťastia:)

7 Aniya Aniya | Web | 10. listopadu 2014 v 19:39 | Reagovat

Možná si řekneš že je to jen názor malé holky, ale sleduju tvůj blog už opravdu dlouho a opravdu bych ti přála aby ti to vyšlo. Přijdeš mi jako silná osobnost a věřím, že tohle překonáš :).

8 Van Vendy Van Vendy | Web | 16. listopadu 2014 v 18:10 | Reagovat

Někteří lidi dokážou zvládnout rozchod a přijmout nového partnera bez problémů, jiným to trvá déle. Nech to volně plynout, Verunko, jen přijmi fakt, že Marek odešel, možná se vaše cesty měly takhle rozdělit. Jak se říká, když se jedny dveře zavřou, jiné se zas otevřou - a možná je to příležitost, jak navázat nový vztah, trochu vyrovnanější. Nech tomu volný průběh, záleží, jestli je ti ten kluk trochu sympatický a jestli si spolu budete rozumět i v dalších věcech, společné zájmy, názory a tak...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama