Předtím a potom

15. listopadu 2014 v 23:06 | Verunka |  Deníček
Už je to nějaký čas, co jsem na blog napsala něco o sobě, o tom co dělám, jak se mám…
Psaní jako takové mě hodně uklidňuje a byla a je to i moje terapeutická pomůcka. Na tom se nic nezměnilo, jen si teď všechno píšu takzvaně do šuplíku. A píšu toho hodně. Nejsem si ale jistá, jestli se mi chce něco z toho zveřejňovat, protože se mi zdá, jako by to psal někdo jiný. Já si připadám jiná. Za poslední dobu jsem se dost změnila, nebo mi to tak alespoň přijde. Jako by se moje myšlenkové pochody posunuly a ne o level výš, ale spíš doprava nebo doleva. Akorát to nesouvisí s politikou :-) Podle kamarádky Moniky, která si toho taky všimla, je to z důvodu mezníku v mém životě.

Před Markem a po Markovi…něco jako před Kristem a po Kristovi. A tím nepřirovnávám Marka ke spasitelovi, ale on mě změnil, ukázal mi cestu a teď když je pryč tak musím nějak žít bez něj, ale pořád s odkazem na něj.

Teď, když je v mém životě někdo jiný, logicky přijímám zase jeho vliv a i to mě mění, ale ne k horšímu. Ti dva se od sebe zase tak moc neliší, ale každý se mnou jinak pracuje a to má na mě určité dopady. Můj nový přítel (spíš zatím důvěrnější kamarád), říkejme mu třeba Vašek, mi přijde mnohem víc akčnější, nebere na mě takové ohledy a to asi potřebuju. Už ale jen tohle mi dává pěkně zabrat a mám potíže si to srovnávat v hlavě, ale zatím s ním úspěšně držím krok.

Už několikrát jsem se zmínila o tom, jak pomáhá, když se se svým problémem někomu svěříte. Když se naučíte o tom mluvit a nazývat věci pravými jmény. Udělat první krok je vždycky nejtěžší, ale časem se to zlepší a pak už budete ten svůj problém považovat za součást svého života a naučíte se s ním žít. Pořád si na tom trvám.

Já už o svých problémech řekla tolika lidem, dobrovolně a někdy i za mírného nátlaku, dokonce jsem o nich začala psát i blog, takže o nich ví spousta lidí, i když si k nim nemůžou přiřadit tvář. I tak je ale těžké o nich mluvit s někým novým. Je to jako být znovu na začátku, s knedlíkem v krku, s rozklepaným hlasem, slzami na krajíčku a tou obrovskou hanbou, která mě tížila a pořád tíží ještě teď.

Vašek o blogu neví a já si nejsem jistá, jestli mu o něm někdy povím, ale pochopitelně se zajímal, proč mám pořezanou ruku, proč nohy, co znamená moje tetování a proč sebou kolikrát trhnu, když se mě nečekaně dotkne. Zatajovat to před ním nemělo smysl, už jen proto, že střípky příběhu znal nějaký ten pátek. Není to totiž tak, že bych ho potkala na ulici a dali jsme se dohromady. Znám ho už pár měsíců. Na nějaké "pouliční seznamování" rozhodně nemám odvahu. Takže jsem se Vaška nebála a mohli jsme se víc sblížit, i když do důvěry, kterou jsem měla k Markovi, to má ještě daleko. No a on se pochopitelně zajímal blíž. Teď už celý příběh zná, včetně Markové role v mém životě, i když se všude možně radí, že o bývalých se mluvit nemá :-) Každopádně dalo Vaškovi zabrat to všechno vstřebat. Neumí tolik mluvit o svých citech jako Marek (a vážně je nechci pořád srovnávat), ale už na něm poznám, co mu asi běží hlavou. Ale díky tomu měl možnost mě pochopit, pomohlo mu to se ve mně lépe vyznat a taky to zbořilo jednu z bariér, která mezi námi tvořila propast.

Pomocí emailové komunikace už jsem radila spoustě holkám, aby se nebály mluvit, aby vyhledaly pomoc a svěřily se a taky aby něco takového netajily před svými partnery, protože oni nechápou co se děje a můžou si reakce vysvětlovat chybně a to pak jenom prohlubuju tu výše zmiňovanou bariéru a rozhodně to neprospívá harmonii ve vztahu. Jenže už mi pomalu začínají docházet nápady a argumenty, proč překonat ten strach. Nemáte někdo nějakou radu, jak ulehčit ten první krok, jak dodat odvahu holkám, které s tím musí zatím bojovat samy? Vážně by se mi (a samozřejmě hlavně jim) hodila nějaká pomoc.

Jak to bude dál s přispíváním na blog, to netuším. Možná zase začnu zveřejňovat svoje výlevy, nebo se vrhnu na články, které se netýkají tolik mě, to podle toho jak mi čas dovolí. Uvidíme…jak říkám, věci se změnily, ale rozhodně to není sbohem ;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vivi Vivi | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 7:52 | Reagovat

Je to ťažké ale treba nato čas. Ja sa tiež učím už dlhšiu dobu komunikovať a svoje problémy pomenovať. Rada by som ti dala nejakú radu, ale neviem tiež by sa mi nejaká rada hodila
Držím palce a verím že sa pohnes so vzťahom dopredu:)

2 Van Vendy Van Vendy | Web | 16. listopadu 2014 v 18:00 | Reagovat

Dlouho jsem tady nebyla a vidím, že jsou velké změny. Zkusím se mrkout ještě na starší články!

3 Van Vendy Van Vendy | Web | 16. listopadu 2014 v 18:12 | Reagovat

Nevím, jestli chceš říct Vaškovi o blogu, udělej to, jestli ne, nech si to pro sebe. Stačí, když ví, co se stalo, oč jde. Máte teď dost času na poznávání se, Vašek možná není typ, co rozpitvává své pocity, ale je třeba typ, na který se můžeš spolehnout. Hlavně, aby ti s ním bylo dobře a jemu s tebou, jinak se všechno dá vyřešit. Držím palce, ať se ti daří, Verunko, kousek toho štěstí už by sis vážně zasloužila. :-)

4 Jana Jana | 18. listopadu 2014 v 20:56 | Reagovat

Terunko, čtu tvoje řádky a... můj bože, jsi úžasná holka, máš v sobě obrovskou sílu, i když teď zrovna ji asi tolik necítíš.

Drž se, hodně sil.

5 kanashi kanashi | Web | 19. listopadu 2014 v 16:30 | Reagovat

Já bych měla radu... radu, že když už se člověk jednou odhodlá, tak pak moc lituje, že mu to odhodlávání trvalo tak dlouho!
Verunko, držím Ti moc palce, aby se nový vztah vyvíjel jak má a abys ve Vaškovi našla tu oporu, kterou potřebuješ. To, že tě táhne dopředu a nebere tolik ohledů je super (ač asi i těžké).
No já teda doufám, že budeš psát dál... Vždycky když si přečtu, jak bojuješ, tak naberu další síly bojovat taky!

6 Verunka T. Verunka T. | Web | 19. listopadu 2014 v 18:31 | Reagovat

Moc vám všem děkuju za podporu! Ani nevíte, jak moc to pro mě znamenalo a znamená.

7 stuprum stuprum | Web | 20. listopadu 2014 v 3:28 | Reagovat

Publikuj, čtenářů máš habaděj. .)

8 jasumat jasumat | 23. listopadu 2014 v 19:41 | Reagovat

Veruš, vždy si Tvoje články prečítam.

9 Jana Jana | 25. listopadu 2014 v 13:43 | Reagovat

[4]: VVVVerunko, :-) promiń :-x  Nevím, jak jsem tě dokázala přetitulovat. Jana

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama