Žiju v mlze

30. října 2014 v 10:50 | Verunka |  Deníček
Nevím, jak jinde v republice, ale u nás byla v posledních dnech často k vidění, nebo spíš nevidění, mlha jako trám. Mléčný opar každé ráno zahaloval město do neprůhledného závoje a nejednou vydržel i celý den. Zajímavá podívaná, ale jen zpoza okna vyhřátého bytu. Už tak méně příjemné to bylo za volantem auta.

Řidičák už nějaký ten pátek mám a stále se snažím řídit, jak jen to jde, abych nevyšla ze cviku a co nejvíc si osvojila řízení toho plechového beranidla. Už jsem jezdila za deště, v noci, proti slunci i během dopravní špičky a ke štěstí mi chyběla už jen mlha a sníh. Na sníh stále čekám, ale mlhu si můžu s klidem odškrtnout. A vrcholem všeho byla mlha za tmy. To je výzva jak Brno. Ale přežila jsem, i když jsem málem skončila v příkopě, protože viditelnost dvacet metrů zrovna nevyzývá k pohodové jízdě a nebezpečné zatáčky skrývá do posledních metrů.

Takhle nízká viditelnost mě ale doprovází, i když není mlha. Asi jsem se uzavřela do nějaké bubliny, která mi nedovoluje dohlédnout dál než je pár dnů. Přestala jsem se soustředit na budoucnost a momentálně žiju jen přítomností. Navalila jsem si na sebe tolik práce a povinností, že mi ani nezbývá čas na přemýšlení o tom, co bude v nedaleké budoucnosti. Žiju ze dne na den.

Má to své výhody. Netrápím se tím, co nepříjemného mě čeká. Dárky k Vánocům? Zkoušky? Státnice? Pff! To je mi teď fuk. Soustředím se na to důležité teď a tady. Každodenní příprava do školy, výtvarný kurz, lekce francouzštiny, pseudobox, čtení při zdlouhavém dojíždění do školy, večerní natírání se krémem :-) prostě jeden úkol za druhým, každý den, pořád dokola.

Nemám čas se trápit tím, že krom občasných schůzek s kamarádkou a pravidelným tréninkem s trenérem, jsem vlastně jako ten kůl v plotě. Podařilo se mi přesvědčit samu sebe, že vlastně nikoho nepotřebuju, což je u mě vrchol umění, jelikož jsem byla odjakživa na někoho nalepená.

A protože se vlastně celé dny nezastavím a pořád mám co na práci, stal se ze mě tak trochu robot bez myšlenek, protože na ty prostě není v mé hlavě místo. Každý večer padnu do postele úplně mrtvá a usínám prakticky hned, bez zbytečných myšlenek na to, že jsem v té posteli sama a dokonce prospím celou noc bez nočních můr. Třikrát hurá!

Takže já z té mlhy, která se mi asi usadila i v hlavě, vlastně jenom profituju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarush ef sarush ef | Web | 30. října 2014 v 17:06 | Reagovat

Taky mě nějak ničí.

2 kanashi kanashi | E-mail | Web | 7. listopadu 2014 v 12:38 | Reagovat

Já vím, někdy je to žití v bublině jediné, co může člověka aspoň trochu ochránit... Ale taky se v ní nedá žít věčně :( Držím palce, aby ti bublina vydržela tak dlouho, jak jí budeš nezbytně potřebovat, ale taky aby pak jednou odešla a tys mohla jít dál a zase vstříc lepším zítřkům!

3 Amelie Amelie | Web | 7. listopadu 2014 v 16:26 | Reagovat

Jízdu v mlze nemám ráda, bojím se, že někoho srazím. Ale žití v mlze bývá problém..občas chvilkama se to dá zvládnout...ale naštěstí i tahle mlha jednou zmizí, jen to vydržet a trpělivě čekat. Jednou bude líp.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama