Za školou

21. ledna 2012 v 1:16 | T. |  Vzpomínky
Když jsem se tak dívala na svoje články, zjistila jsem, že jsem ve svém vzpomínání zamrzla v době, kdy jsem se vrátila z léčebny a byla jsem doma s mamkou. A protože se nudím a nemůžu spát, rozhodla jsem se psát dál. Chci, aby to bylo kompletní a protože jsem s tímhle blogem začala až dlouho po té události, musím to napsat zpětně. Teda ne musím, ale chci!

Takže byla jsem doma s mamkou, táta chodil do práce, do školy jsem nechodila, v podstatě jsem se válela doma, ale tak jednoduché to zase nebylo.

Doma s mamkou to nebyl žádný med, ale na tu dobu strašně ráda vzpomínám. Nikdy jsem si s ní nebyla tak blízko, byla mojí kamarádkou, zpovědníkem i terapeutkou. Strašně ráda jsem s ní jen tak seděla, povídala si s ní nejen o mých problémech, ale i o obyčejných věcech. Třeba jsme se asi týden dohadovaly o tom, jakými barvami vymalujeme pokoje. Svůj pokoj jsem si totiž už vymalovala (na fialovo, jak jinak) a mamka se toho chytila a rozhodla, že obnovíme nátěr i na zbytku stěn. Po tom maratonu bych se s klidem mohla živit jako malíř pokojů.

Mimo to byla ale mamka mým dozorcem. Už jsem psala, že mě každý den prohlížela, jestli jsem se znovu nepořezala. Dokonce mi i jednou ošetřovala čerstvé rány, to když mě načapala uprostřed noci v koupelně na zemi a s nožem v ruce. Měla jsem strašnou noční můru, myslím, že byla nejhorší, co se mi kdy zdála a já si pamatuju, že jsem se po probuzení celá třásla a brečela jsem a nenapadlo mě jiné řešení, než se co nejrychleji pořezat. No a v takovém stavu mě našla a ošetřila, i když moc dobře věděla, že bych to zvládla sama a zas tak moc jsem nekrvácela. Při té příležitosti jsem se jí rovnou vyzpovídala.

Krom toho mě taky mamka hlídala v jídle. Společně jsme dlouho dumaly nad tím, jak sestavit můj jídelníček tak, abych přibírala, ale zároveň aby mi nebylo těžko, abych se zbytečně nepřecpávala a to všechno s přihlédnutím k tomu, že jsem odmítala jíst knedlíky, omáčky, bílé pečivo a sladké. Nebylo to jednoduché, ale dokázaly jsme to. No a mamka mě samozřejmě při každém jídle hlídala, seděla se mnou u stolu, ale zase mi nenadávala, když jsem nedojedla, protože věděla, že když nedojím oběd, sním večeři, pokud mi ovšem ten den není blbě a nesním vůbec nic.

Ale samozřejmě jsme nebyly jen doma a netrávily jsme dny jen jídlem. Chodily jsme s mamkou na procházky nebo třeba nakupovat. Nesnášela jsem sice kolem sebe moc lidí, ale v malých krámcích, kde se mihne jeden zákazník za dopoledne, jsem byla v klidu. Abych taky jen nevyužívala mamčiny péče, dělala jsem i něco pro ni, začala jsem ji učit anglicky. Nejsem sice žádný přeborník, ale mamka je tzv. věčný začátečník, takže jsem ji mohla v klidu učit. Taťka se zase staral o moji zábavu o víkendech. Takže jsme chodili na houby, objížděli jsme hrady a zámky, protože mám celkem ráda dějepis a historii vůbec, teda kromě válek, ty nesnáším a nebaví mě si o nich číst, ani se je učit. Taky mě učil kreslit, moje začátky nebyly slavné, ale měl se mnou trpělivost.

Být tři čtvrtě roku doma není sranda, i když by za to mnozí byli vděční. Komu by se třeba nelíbilo nechodit do školy, ale omrzí se to. I mně se to omrzelo. Ne, že by mi škola chyběla, to ne (spousta lidí a tak), ale zkuste si zabavit sami sebe na čtyřiadvacet hodin denně, když nemůžete sportovat, nemůžete jít v létě na bazén, nechcete být ve společnosti více lidí a nemáte kamarády. Dost často jsem se nudila a kvůli tomu jsem měla deprese a nutilo mě to myslet na ty hrozné věci, kterými jsem prošla. Měla jsem taky kvůli tomu problémy se soustředěním, takže i když jsem si třeba četla, dost často jsem ani nevěděla o čem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 maikera maikera | 3. září 2013 v 16:44 | Reagovat

Nechceš někdy napsat ten jídelníček? Nejsem anorektička, ale pár kilo navíc by mi neškodilo a moc dobře to nejde :/

2 Verunka T. Verunka T. | Web | 3. září 2013 v 21:37 | Reagovat

[1]: No můj přibírací jídelníček nebyl zrovna moc ukázkový. Nejedla jsem a nejím spoustu věcí a přibírala jsem vážně hooodně pomalu. Dobré je ale jíst často, nevynechávat maso, nebát se tuků a taky je dobré arašídové máslo, zkus ho, jestli ti chutná a klidně po velkých lžících

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama