Náročný čtvrtek

5. ledna 2012 v 21:17 | T. |  Deníček
Dnes jsem měla chuť napsat něco typicky deníčkovského (tohle psaní mě docela baví). Takže Můj milý deníčku…Ne! Tak špatně na tom nejsem. Nevím, jak to chodí při psaní deníčků, tohle jsem možná viděla někde ve filmu, ale já nejsem taková ta typická holčina s typickýma holčičíma potřebama, jako je prožívání psaní zápisků do deníčku. Třeba něco ve stylu "Dneska se na mě xy podíval a já jsem byla blahem bez sebe. Myslím, že ho asi miluju!" (To bude mojí deformací dívčími romány). Ale zřejmě bude tahle moje averze vůči tomuhle stylu způsobená mojí situací.

Dnes se toho ale událo strašně moc, prostě jsem měla náročný den. Ale jen tak na úvod, před Vánoci jsem hlavně díky polehávání doma kvůli chřipce a cukroví přibrala jedno kilo a vyšplhala jsem se tak na 54. Bohužel jsem kvůli zvracení a nechuti k jídlu, což mě přepadlo před Silvestrem, dvě kila zhubla. Moje váha je teda teď 52 kilo. To jen tak pro začátek, vzhledem k mému předsevzetí přibrat 5 kilo, tímto se to mění na 7. Paráda!

A teď k celému dnu. Pomalu začínám pracovat na svých předsevzetích, takže jsem se snažila ve škole na všechny usmívat, dokonce jsem oslovila jednu svoji spolužačku, jestli by mi nepůjčila sešity na opsání (týden před Vánoci jsem byla doma). Vzhledem k tomu, že se se spolužáky moc nebavím, nebylo to pro mě nejlehčí, ale bohužel jsem neuspěla. Dotyčná se na mě chvíli dívala jako by mě viděla prvně a pak se mi prostě vysmála. To byla první rána. Protože se mi smála celá její partička, další pokus už jsem neriskovala. Nevěděla jsem, že chodím do třídy s takovýma pipkama. Já vím, asi jsem si to zasloužila za tu ignoraci všeho kolem mě, ale bylo to krutý a skoro jsem se tam rozbulela. Chtě nechtě jsem si musela oběhnout učitele, z nichž někteří mě samozřejmě odkázali na spolužáky. Usmála se na mě ale trocha štěstí a před odchodem ze školy mi jeden ze spolužáků ty sešity půjčil. Asi se mu mě zželelo. Alespoň někomu!

Po škole jsem měla domluvenou schůzku u psychiatričky, protože jsem potřebovala předepsat další prášky. A tam jsem zažila další ránu. Ta rádoby doktorka mi chtěla prášky vysadit. Prý do nového roku s čistou hlavou. Vím, že nemůžu brát prášky do konce života, ale přece mi je nemůže jen tak vysadit a zrovna před maturitou. Už tak mám deprese, že to nezvládnu a k tomu ještě problémy se soustředěním. Trošku jsem se s ní pohádala, ale nakonec jsme došli ke kompromisu a snížila mi dávkování. Ale už teď se děsím toho, co to se mnou udělá. Začínám s tím hned zítra.

Jedno moje další předsevzetí bylo naučit se sebeobranu. Pravděpodobnost, že by mě v životě znásilnili ještě jednou je (doufám) hodně malá, takovou smůlu bych snad neměla, ale i tak jsem se chtěla naučit bránit. A moje první lekce byla zrovna dnes večer. Přihlásila jsem se na ni spolu s mamkou, protože sama mezi tolika lidmi…nee…a taťka taky říkal, že když jedna, tak i druhá, že tak bude klidnější. První hodina nebyla moc akční, dostaly jsme přednášku o důvodech proč se učit bránit, v jakých situacích nám to může zachránit život a taky co všechno se dá k sebeobraně použít. Z mých zkušeností musím říct, že není čas přemýšlet o nějakých zbraních, ale nahlas jsem neřekla ani ň. Vesměs jsme tam byly samé ženy, což mi vyhovovalo, až teda na to, že dva páni instruktoři byli chlapi. Ukázali nám prvních pár chvatů, které jsme si zkoušeli ve dvojicích, a i když to trvalo asi jenom dvacet minut, měla jsem dost. Usnula jsem potom v autě na zpáteční cestě. Ale mám z toho docela dobrý pocit, a pokud se mě instruktoři nebudou moc dotýkat, jakože se některých žen dotýkali, když jim třeba upravovali polohu ruky, bude se mi to líbit. Možná, že kdybych něco takového uměla už předtím, nemusela jsem být tam, kde jsem dnes.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Meggy Meggy | Web | 6. ledna 2012 v 15:46 | Reagovat

Držím palce, abys přibrala ty kila :) A jestli ti tvoji spolužáci nechtěli půjčit sešity... ehm, přijde mi to trochu trapný se vysmát někomu za to, že tě požádá o půjčení sešitů, ale tak... lidi jsou různý. Jsem ráda, že se nakonec našel někdo, kdo ti sešity půjčil. Ten spolužák má u mě plus ;)
A seš dobrá, že začínáš předsevzetí plnit tak brzy, přestože na to máš celý rok. Snad u tý sebeobrany vydržíš :)

2 T. T. | Web | 6. ledna 2012 v 21:02 | Reagovat

Můžu si za to sama, protože je ignoruju a moc se s nima nebavím. Už pochopili, že s nima "nechci nic mít". Po třech letech ani neznám jejich jména, takže trochu jejich reakce chápu. Jsem pro ně exot.
Děkuju za povzbuzení

3 Oli Oli | Web | 15. února 2012 v 3:54 | Reagovat

Podle mě by se měla sebeobrana vyučovat na školách.. A vidíš, doktorka ti už chtěla vysadit léky, věří, že to zvládneš bez nich, to je super... tak ať to je co nejdřív :)

4 Lily Lily | 6. října 2012 v 20:57 | Reagovat

[2]: Kéž by mi i moje doktorka chtěla vysadit léky. :-x :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama