Konečně!

30. ledna 2012 v 4:55 | T. |  Deníček
Už jste někdy viděli zombie? Já jo, když jsem se v sobotu ráno podívala po dvou probdělých nocích do zrcadla. Z očí jsem měla jen dvě tmavé škvírky rámované slušivými fialovými kruhy a od neustálého ležení a snahy usnout jsem byla pomačkaná a opuchlá. Po bytě jsem se ploužila jak stařeček těsně nad hrobem. Prostě jako zombie, rozcuchaná zombie, jelikož jsem se ani nechtěla česat, zbytečnost, když jsem se furt válela. Mamka se mě dokonce lekla, když mě ráno uviděla a poslala mě do postele, ale i když jsem ji poslechla, stejně jsem neusnula.

Když jsem v noci vypnula počítač, snažila jsem se chvíli usnout, ale tupé zírání do tmy mě nebavilo, tak jsem si kreslila. K tématu týdne zoufalství (které snad bude, ještě není vyhlášené) jsem si vybrala krásnou předlohu pro svůj obrázek, ale protože je složitější a větší, než jaké obvykle kreslím, bude trvat déle, než ho dokončím. Zatím jsem ho jenom začala.

Kolem šesté ranní jsem dostala hlad, a protože mě zároveň honila mlsná, začala jsem péct sušenky, ovesné s medem. Mňamka! Příprava nenáročná a za dvacet minut už jsem si pochutnávala na teplých sušenkách s kakaem. To mě ale vyrušila mamka, kterou jsem asi vzbudila a poslala mě spát. Cukr mě trošku nakopnul, proto jsem asi nemohla usnout, ale na nic víc jsem stejně sílu neměla, takže jsem ležela na posteli a asi na třikrát jsem se snažila nakreslit ruku ve svém obrázku, než jsem to vzdala, protože jsem viděla rozmazaně. Můj mozek se pomalu řítil k restartu.

Vydržela jsem až do oběda, statečně jsem odolávala mamčiným babským radám, jak mě uspat, ale nakonec jsem podlehla a to při jídle. Hlava mi občas padala celé dopoledne, ale najednou mi prostě hlava klesla vedle talíře, naštěstí ne do něj, měla bych bramborovou kaši v nose, a spala jsem jak dřevo. Táta mě odnesl do postele a já jsem spala celé odpoledne a skoro celou noc, teda asi 15 hodin. To jsem potřebovala. Sice jsem se probudila podrápaná od Bělky, ale naprosto odpočinutá, i když pořád trochu vypadám jako zombie na antibiotikách. A teď tu musím strašit, protože už znovu neusnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Deviant Girlie* Deviant Girlie* | Web | 30. ledna 2012 v 17:14 | Reagovat

Děkuji :)

2 Lilka Lilka | Web | 30. ledna 2012 v 17:39 | Reagovat

To,že nemůžu spát se mi taky stává :) ..moc pěkně napsaný ;)

3 Meggy Meggy | Web | 30. ledna 2012 v 19:52 | Reagovat

Je zvláštní, jak člověku dokáže udělat radost spánek. Ale chápu tě. Takže vlastně gratuluju! :) Já taky v poslední době málo spím, ale to je spíš moje chyba, protože nějak nestíhám a usínám strašně pozdě. Snad to zlepším.

4 T. T. | Web | 30. ledna 2012 v 19:59 | Reagovat

no jo no, jak nespím denně 8 hodin, tak nefunguju a tenhle víkend byl pro mě zabiják

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama