Sebepoškozování

20. prosince 2011 v 12:45 | T. |  Sebepoškozování

O sebepoškozování se dá na internetu najít milion odkazů. Když jsem to já udělala poprvé, prakticky nic jsem o tom nevěděla, maximálně něco z filmu a takové ty všeobecné informace, co zná každý. Tedy i to, že se třeba řežou Emaři. Někde jsem dokonce četla, že každý, kdo se řeže, je Emař. To je ale blbost!

Nejsem Emař! Nikdy jsem nebyla a ani nevím, co to vůbec představuje, jako o co jim jde. Nemaluju se černými stíny, nenosím vlasy přes oči a černého oblečení byste v mém šatníku našli asi tři kousky. Přesto se řežu!

Kvůli rodičům jsem měla ze začátku zablokovaný přístup k internetu, prý kvůli špatnému vlivu, ale nemohli mě hlídat všude. Využila jsem internetu ve škole, kde jsem si začala něco zjišťovat o sebepoškozování. Až jsem se divila kolik lidí a jakými různými způsoby si ubližují.

Nejen řezání, ale i zapichování jehel do těla, pálení vším možným, třeba kulmou na vlasy, ohněm, ale četla jsem i o holce, která si na břicho pokládala rozžhavenou žehličku (tu klasickou na žehlení prádla). Kromě toho, ale také bití sebe sama čímkoliv nebo o cokoliv, vytrhávání vlasů a nehtů!? (au!), a největší extrém lámání kostí. Já měla ruku v sádře jen jednou a bylo to hrozné. To svědění bylo snad horší, než samotné řezání. A když mi ji sundávali, brali to i s chloupky na rukou. Řezání mi nevadilo, ani mě nijak zvlášť nebolelo, ale u sundávání sádry jsem rostla.

Přesto ubližování si řezáním jednoznačně vede? Proč? To nevím, protože ostatní způsoby jsem nezkoušela, teda vědomě. Už jsem se kolikrát spálila nebo uhodila, ale nebylo to schválně. A tenkrát mi ta bolest nezpůsobovala žádné uvolnění, spíš naopak.

Jak definuje sebepoškozování wikipedie? Sebepoškozování je záměrné a opakované ubližování si ve snaze vypořádat se s nepříjemnými duševními stavy. Projevuje se zraňováním vlastního těla a je signálem vážného psychického problému, jenž postižený nedokáže zvládnout jiným způsobem.

Stručné, výstižné, pravdivé, ale přesto mnohými lidmi nepochopitelné. Kolik jsem jen četla komentářů, kdy dotyční nadávali nám, co si ubližujeme, jak to můžeme dělat, že jsme zoufalci, že jsme slaboši, samozřejmě Emaři, že přece existují jiné způsoby, jak vybít energii, že to vůbec nemusí dojít tak daleko, že jen toužíme po pozornosti, a že když už s tím začneme, je lehké přestat. Hmm…hezké! Urážení je strašně lehké!

Kdybych toužila po pozornosti, oblékla bych si šortky a tílko. To byste viděli, jaká bych byla "hvězda". Ale já místo toho chodím v dlouhých kalhotách, i v létě nosím tričko s dlouhým rukávem. Neřežu se kvůli pozornosti, ale kvůli sobě samotné, abych se uvolnila, abych přehlušila ty myšlenky a duševní bolest bolestí fyzickou.

A že je snadné s tím přestat? Možná! Ale já si to nemyslím. Řezání mi pomáhá, a já se bojím, opravdu se BOJÍM, že když s tím přestanu úplně, vrátí se to. Vrátí se noční můry, které teď nemívám tak často. Vrátí se myšlenky na sebevraždu, protože nemám důvod žít. Vrátí se apatie, kdy jsem jen ležela a zírala do zdi. Vrátí se návaly vzteku a pláče. Vrátí se můj odpor k tátovi. BOJÍM se, že zmizí veškerý pokrok, kterého jsem dosáhla za ty dlouhé tři roky a osm měsíců.

Kdyby bylo tak lehké přestat, nebylo by mezi námi tolik lidí, co to dělají. Troufnu si říct, že většina to dělat nechce, jsou jen otroky vlastní bolesti a neznají lepší způsob, jak se jí zbavit. Není v tom snaha na sebe upozornit, alespoň u většiny.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 rachel-aylla rachel-aylla | Web | 5. ledna 2012 v 1:35 | Reagovat

Ahoj, tenhle problém co tu popisuješ...znám to.Ty pocity a to všechno.

Dřív jsem byla poměrně hodně cholerická a řezala jsem se jen když jsem měla vztek.Na lidi, na svět a často i sama na sebe...
Jenže pak jsem tim začla řešit i nudu...v tý době jsem ztratila spoustu přátel...Pak jsem se naučila s tim bojovat a vyklidnila sem se.
Asi tak rok sem to neudělala a pak to začlo znovu-když jsem byla naštvaná, měl a problém ve škole atd...zase jsem se s tím zvládla poprat a poslední etapu sem "začla" někdy před rokem, kdy sem měla a pořád je mám, stavy, kdy jsem mimo sebe a většinou si ani nepamatuju, že jsem to udělala...a když náhodou vím co dělám, tak se dokážu ovládnout...alespoň vetšinou...ale je to těžký...

Přála bych Ti, abys to časem taky dokázala...

2 rachel-aylla rachel-aylla | Web | 5. ledna 2012 v 1:44 | Reagovat

Jo a ještě jsem chtěla říct...někde jsem četla tvůj komentář ke článku se stejnou tématikou a máš pravdu..je to způsob vypuštění ze sebe negativity, smutku, ve tvém případě obviňování se ven..

Je pravda, že dřív se přeci léčilo pouštěním žilou...a tohle je prostě něco podobného...ty věci co člověku v danou chvíli škodí prostě odtečou pryč..

3 T. T. | Web | 5. ledna 2012 v 21:11 | Reagovat

Přestat je strašně těžký a někdy i nemožný...myslím, že není nutné na to příliš tlačit, stačí pozvolna, prodlužovat intervaly a rozhodně si nevyčítat, pokud podlehneš.
Děkuju za komentář

4 Oli Oli | Web | 15. února 2012 v 2:31 | Reagovat

Líbí se mi způsob jakým jsi článek napsala. Lidi jsou buď hloupí, namyšlení nebo mají zkušenosti s lidma, kteří to vážně dělají pro pozornost. I s tím jsem se setkala. Jak jsem psala o spolužačce.. další spolužačka se s ní chtěla sblížit tak, že se pořezala.. samozřejmě na viditelném místě.. to bylo šílené! neodsuzuju lidi, kteří to dělají kvůli sobě, schovávají to... nevím, jestli to není blbá rada, ale co si najít nějaký "jiný neškodný zlozvyk", který to nahradí? Nevím, existuje něco takového?..

5 Elis Elis | 9. srpna 2012 v 1:23 | Reagovat

Ahoj, zatial som len na zaciatku tvojho blogu a i napriek tomu, ze netusim, co ma caka dalej, tak by som ti chcela povedat, ze je od teba uzasny pocin vytvorenie niecoho takehoto... Je to od teba odvazne a zmysluplne. Dakujem za to:-)

6 Blangela Blangela | 31. prosince 2012 v 0:21 | Reagovat

Přestat je těžké. Ale ne nemožné. Jen musíš najít způsob, jak se upnout na něco jiného. Asi to taky není zrovna košér způsob, ale já si ve své fantazii vytvořila například jakéhosi ochránce,... rozmlouvám s ním a fakt to pomáhá. A když potřebuju obejmout, plyšák je nejměkčí varianta, jaká existuje. Co naplat, že to v mém věku je už trochu dětinské. Každý jsme jiný a potřebujeme jiné věci.

7 Silmarilli Silmarilli | Web | 31. prosince 2012 v 15:26 | Reagovat

Ahoj. NA tvuj blog jsem narazila přes hlavní stránku blogu. Celkem mě tvé články zaujaly, projela jsem si toho víc a zažila sis toho opravdu hodně. Myslím,že v mnoha ohledech jsme si dost podobné. Pravdou je, že mě taky plno událostí v mém životě přivedlo přesně k tomuhle.Začala jsem před sedmi, nebo možná osmi lety a vím, že je to těžké se něčeho takového zbavit. Neřešila jsem  zůstávající jizvy na rukách , na nohách, na břichu. Až jsem jednou viděla maminku s malinkým kloučkem a jak se jí vyptával na pár jizviček na rukách. Jednou děti mít chci a co jim budu vykládat?? Že jsem blbá a tohle je jediný způsob jak si pomůžu? To asi  ne. a tak jsem to mírnila a mírnila až jsem si našla zpusob jak to dělat tak aby mi nezstávaly trvalé následky. Třeba se jednou od toho odpoutáme všechny ... kdo ví..

8 Lucka Lucka | 3. března 2013 v 18:11 | Reagovat

Máš pravdu! Ctím úplně to samé! Prožívám to samé a tyky není lehké přestat. Nejsem emo, a ani nechci pozornost. Chci to kvůli sobě!! Celý článek je skvěle udělaný! Ti co se posmívají ,,emařům,, by si ho měli přečíst!

9 Katuše Katuše | 17. února 2014 v 13:27 | Reagovat

Ahoj, vím o čem mluvíte. Taky jsem si tím prošla. Nejsem na to drdá. Teď studuju VŠ a píšu o této problematice práci. Vím, že o tom není lehký mluvit, proto bych chtěla poprosit, ten kdo o tom může aspon spát, nepomohli byste mi v mé práci vyplněním dotazníku? Děkuju moc za ochotu a Váš čas. Odkaz: https://docs.google.com/forms/d/1oMUG4gEI05RE8UbgUuteWwcONLC1Sy3H79LiC2KIcuM/viewform

10 cialis cialis | E-mail | Web | 23. dubna 2015 v 8:05 | Reagovat

Hello!
<a href="http://viagra4sildenafil.com/">viagra</a> , <a href="http://cialis4tadalafil.com/">cialis</a> ,

11 discount_viagra discount_viagra | E-mail | Web | 1. května 2015 v 20:46 | Reagovat
12 viagra_questions viagra_questions | E-mail | Web | 20. června 2015 v 3:47 | Reagovat
13 viagra_canada viagra_canada | E-mail | Web | 6. července 2015 v 17:37 | Reagovat
15 cialis cialis | E-mail | Web | 15. července 2015 v 0:35 | Reagovat
16 tadalafil tadalafil | E-mail | Web | 15. října 2015 v 8:14 | Reagovat
17 †Emo Chris† †Emo Chris† | E-mail | Web | 9. února 2016 v 17:58 | Reagovat

Ahoj,
Moc se mi tvůj článek líbí - máš ho krásně zpracovaný.
A co se sebepoškozování týče měla jsem s tím těžký problém - řešila jsem ním šikanu, když mi ublížil kluk a pak veškeré problémy mezi rodiči.
Díky tomu, že jsem se dostala do společnosti osob (Emaře), která pro mě měla pochopení jsem s tím přestala. A tím bych chtěla poukázat na to, co píšeš o Emařích. Přesně nevím jaký na ně máš názor, ale to je tvoje věc. Chci říct, že než jsem se mezi ně dostala, byla jsem nechtěným členem "normální" společnost ... Mezi Emaři je spousta z nás, co se řezali, ale většinou to dělali než se mezi Emaře dostali (stejně jako já). ... V Emo stylu nejde o řezání, ale o způsob myšlení a oblékání a účes je něco jako poznávací znamení, aby jsme o sobě věděli. ;-) :-!

18 Es2017 Es2017 | E-mail | 23. února 2017 v 21:51 | Reagovat

Ahojte, som študentkou psychológie v Olomouci. Oslovujem vás prostredníctvom tohto príspevku z dôvodu, že *hľadám* ľudí - konverzačných partnerov pre svoju bakalársku prácu, ktorá je zameraná na zámerné sebapoškodzovanie. Výskum bude prebiehať formou rozhovorov. Všetko bude kompletne ANONYMNÉ. Hľadám ľudí vo veku od 18 rokov, ktorí sa v minulosti či naďalej v súčasnosti sebapoškodzujú. V prípade akýchkoľvek otázok ma prosím kontaktuje prostredníctvom mailu: vyskumdsh2017@gmail.com. Ďakujem vopred.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama