Reakce na Krásnou – sebepoškozování

21. prosince 2011 v 21:10 | T. |  Krásná.cz

Dnes jsem zase zabloudila na krásnou a znovu jsem si přečetla komentáře pod článkem o sebepoškozování. (Ležím doma s chřipkou, tak se trochu nudím a prolízám internet.)

Chtěla bych se vyjádřit k pár komentářům. Některé nejmenované slečny totiž označily sebepoškozování za trapné, ubohé a ty, kteří se tam svěřili se svým příběhem (tedy i mně), označily za trapné. Taky že je směšné, jak se tam někteří obhajovali, že se řezáním nic nevyřeší, že je to neúcta k životu a podobně.

Jejich názor jim neberu, každý máme svůj, ale sakra když o tom nic nevím a neprošel jsem si tím, nemám právo někoho kritizovat nebo urážet.

Strašně mi vadí, když mi za tohle někdo nadává. Posmívala se mi jedna holka v léčebně, aniž by věděla, z jakého důvodu jsem to dělala. Sama se tam léčila s anorexií, do které se dostala proto, že chtěla z 55 kil něco zhubnout. Vůbec se tím netajila, ale něco to vypovídá o její inteligenci. A posmívala se mně!

Jak už jsem psala v jednom ze svých článků, řezání mi pomáhá zahnat psychickou bolest a potrestat tělo. To jsou dobré důvody ne? Řeší to něco? Ne! Ale je mi po tom líp a já chci, aby mi bylo líp!

Proč by se měli cítit trapně ti, co se chtějí svěřit? Třeba nemají nikoho, s kým by si promluvili, nebo se ještě neodvážili vyhledat odbornou pomoc (není to lehký, jak si mnozí myslí). A vypovídat se hodně pomáhá! To znám z vlastní zkušenosti. Chtěla jsem, aby mě někdo vyslechl, ale přitom bylo mluvení z očí do očí s psychologem těžké.

Zrovna dneska jsem se náhodou (při brouzdání) dostala na stránky krizového centra Spondea. Mají tam takovou šikovnou věcičku a to je chatování s jejich psychology. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem se připojila a příjemně jsem si popovídala s jednou milou psychoterapeutkou. Víte, celý můj sociální život se omezil na komunikaci s rodiči, psychology a maximálně ve škole s učiteli, pokud se mě na něco přímo zeptali. Nevyhledávám společnost jiných lidí, jsem samotářka, bojím se mužů a samozřejmě se bojím, že se někdo dozví o tom, že se řežu, a vůbec o všem čím jsem si prošla. Přitom si ale chci popovídat, možná potřebuju, aby mě někdo utěšil. A může to být neznámá psychoterapeutka nebo čtenáři na Krásné. Na tom nezáleží!

Co dál? Je řezání neúcta k životu? Nemyslím si! Mě třeba zachránilo řezání od sebevraždy! Života si cením, ale když neplyne podle mých představ, padám na hubu, jak se říká, a chci umřít, proč nevyužít žiletky, která tomu může zabránit?

Jedna ze slečen se tam dokonce dušovala, jaký strašný má život, že má rozvedené rodiče, není hezká, nemá kamarády, ale přece se nebude řezat! Upřímně, strašný život si představuju jinak, ale chápu, že jí to může připadat strašné, protože nic horšího zatím nepoznala. Taky tvrdí, že není slaboch a proto se nebude řezat. Proč by měl být slaboch ten, co sáhne po žiletce? Myslíte si o mně, že jsem slaboch? Kvůli tomu, že jsem si ublížila? Co byste dělali na mém místě vy? Chodili byste dál s hlavou hrdě vztyčenou, usmívali byste se na všechny okolo, smáli se s kamarády, chodili se večer bavit, randili? Opravdu? Myslím, že ne!

Nejsem slaboch! Nejsem ubohá! Nejsem trapná! Nejsem směšná! Nemám neúctu k životu!

A ještě něco k tomu, co psala autorka, a myslím, že i někteří komentující. Jejich obvyklé rady zněly, svěřte se kamarádům, rodičům, vyhledejte odbornou pomoc! Není to výmysl, radí to na každých druhých stránkách.
Já jsem ohledně vyhledání pomoci neměla na výběr, byla jsem postavená před hotovou věc. Ale nejsem si jistá, jestli bych se někomu svěřila, kdybych měla tu volbu. Vím, jak to může být těžké, jaký je ten strach z reakcí okolí. A nutit do toho někoho ničemu nepomůže. Nejprve si ten dotyčný musí sám přiznat problém, protože když si to nepřizná a vyhledá nějakou pomoc, nepomůže mu to, protože se bude vzpírat. Ještě vehementněji se bude držet svojí pravdy a bude odporovat názorům a radám někoho jiného. Sama jsem ze začátku nespolupracovala, ale nakonec jsem to pochopila. Pomoc je potřebná, psycholog dokáže opravdu pomoct a někdy pomůže už jen ten rozhovor o problémech, ale člověk se musí otevřít. Bez touhy po pomoci to nemá cenu, ať si každý říká, co chce. Záleží na každém, jak se k tomu postaví. Ale neodsuzovala bych ty, co zatím nedospěli do bodu, aby vyhledali pomoc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nath Nath | Web | 21. prosince 2011 v 21:21 | Reagovat

Niektorý ľudia nemajú ako sa hovorí "chrbtovú kosť" myslím tým tie "slečny" kt. urážajú druhých ľudí.. no zdá sa mi že nemajú doma zrkadlo :)

2 Dragell Dragell | E-mail | Web | 8. února 2012 v 23:11 | Reagovat

Ti, kdož si z tebe utahují, tomu nerozumí, sama to mám také pořád na talíři, když o tom promluvím - diskutovala jsem na jednom chatu se svými čtenářkami, že bych mohla sepsat svoji zkušenost, a také se tam našla jedna rejpalka, která měla takovéto řeči. Ti lidé tomu nerozumějí, nezažili a i kdyby jsi se jim to snažila sebevíc vysvětlit, nikdy nepochopí.

Jinak držím palečky s tou váhou, také se snažím nebýt kostřička, bohužel mám předpoklad od obou rodičů a co si poctivě nasbírám za půl roku, to nervama shodím během zkouškového období :(
Kdyby jsi měla nějaké tipy, budu ráda, když se ozveš na mail :)

3 T. T. | Web | 11. února 2012 v 18:53 | Reagovat

[2]: Přesně jak píšeš, nezažili to ale odsuzují, jako by o tom všechno věděli a přitom si to nechtějí nechat vysvětlit a pochopit to.
Sice mě zatím zkouškové netrápí, ale blíží se mi maturita, takže se taky trochu obávám stresu a nechutenství. Tipy bych sama potřebovala :-)

4 Oli Oli | Web | 15. února 2012 v 2:45 | Reagovat

"Nejsem slaboch! Nejsem ubohá! Nejsem trapná! Nejsem směšná! Nemám neúctu k životu!" To se mi líbí ;)

5 Elis Elis | 9. srpna 2012 v 1:59 | Reagovat

Nemyslim si, ze si uboha, trapna, smiesna, dokonca ani slaba nie... Keby som si to totiz myslela o tebe, tak by som si to musela tiez mysliet aj o mne.
Avsak...
I tak si myslim, ze sebaposkodzovanie je prejavom slabosti. Mozno je tazke si to pripustit, ale je to tak. Je to slabost, akasi barlicka, ktora pomaha prekonavat tazsie, momentalne neprekonatelne veci.

6 Verunka Verunka | Web | 9. srpna 2012 v 11:49 | Reagovat

[5]: Jo, máš pravdu, je to projev slabosti. Důkaz toho, že máš nějaký problém, který sám nezvládáš. A někdy je taková berlička hodně nápomocná

7 الشيخ الروحاني الشيخ الروحاني | E-mail | Web | 28. září 2013 v 15:59 | Reagovat

www.herzas.net - Domain Parking
الشيخ الروحاني   http://www.sheikhrohani.de/

8 Es2017 Es2017 | E-mail | 19. února 2017 v 21:32 | Reagovat

Ahojte, som študentkou psychológie v Olomouci. Oslovujem vás prostredníctvom tohto príspevku z dôvodu, že *hľadám* ľudí - konverzačných partnerov pre svoju bakalársku prácu, ktorá je zameraná na zámerné sebapoškodzovanie. Výskum bude prebiehať formou rozhovorov. Všetko bude kompletne ANONYMNÉ. Hľadám ľudí vo veku od 18 rokov, ktorí sa v minulosti či naďalej v súčasnosti sebapoškodzujú. V prípade akýchkoľvek otázok ma prosím kontaktuje prostredníctvom mailu: vyskumdsh2017@gmail.com. Ďakujem vopred.

[3]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama