Následky řezání

21. prosince 2011 v 1:07 | T. |  Sebepoškozování

Následky řezání jsou závažné a zůstávají na celý život. O čem mluvím? Samozřejmě o jizvách. Může se jednat jen o tenké jizvy, které jsou vidět jen pod určitým úhlem, nebo naopak o velké, tlusté, dlouhé, vystouplé a nápadné jizvy. Záleží na stylu, jakým se řežete.

Přiznám se, že moje jizvy jsou různé. Ta první, na zápěstí, je hodně nápadná, taky jsem se chtěla zabít, takže jsem řízla pořádně. Ty další nebyly tak hluboké, ale občas jsem se nekrotila a jsou dlouhé a kvůli špatnému ošetření a trhání stroupků i široké. Ty nejhorší jizvy však nemám od žiletky ani nože. Mnohem horší mám od obyčejných nehtů. Bylo to po mém kolapsu, kdy jsem neměla přístup k ničemu ostrému a tak jsem se drápala nehty, ale to až později.

Ale zpátky k těm následkům. I když se přestanete řezat, jizvy zůstanou. Nebudete moct nikdy nosit oblečení, jaké byste chtěli, teda pokud nechcete předvádět svoje jizvy, ale tím se většina lidí moc nechlubí.

Budete se za ně stydět, neustále si budete dávat pozor, aby snad někdo nepřišel na to, že jste se někdy v minulosti řezali. Protože ruku na srdce, ti, co se neřežou, si o nás myslí, že jsme blázni. A kdo by chtěl třeba zaměstnat blázna? I když už to třeba bude několik let, budete v pořádku a nebudete mít žádné důvody si znovu ubližovat, v té škatulce zůstanete. To vám nikdo nikdy neodpáře.

Ale co jiné následky? Co když to o vás nikdo neví, ani vaše rodina? A co když se to jednou dozví? Jak zareagují? Odsoudí vás? Obrátí se k vám zády? Budou nadávat? Takové otázky mi často běhaly hlavou. Nechtěla jsem svoje rodiče zklamat! Snažila jsem se před nimi tvářit vyrovnaně, aby měli pocit, že se můj stav zlepšoval. Opak byl pravdou. Uvnitř jsem se stále cítila jako odpad.
Když se to potom dozvěděli, jejich pohledy mě zraňovaly. Měla jsem další důvod k obviňování se, že jsem jim ublížila. Zase!

O mém řezání ví jen rodiče. Nikdo z mých bývalých kamarádů nebo současných spolužáků o tom nemá ponětí. Doufám! A děsím se dne, kdy to praskne. Ale to patří k následkům, za které si můžu sama. Budu si muset sklidit to, co jsem si zasela, jak se říká. Budu se s tím muset vypořádat. Jenom doufám, že z tohohle blogu, pokud na něj náhodou narazí, nepoznají, že se jedná o mě. Teda že mě v tomhle nenajdou, ale myslím, že jsem zatím nenapsala nic, podle čeho by mě identifikovali a hodlám v tom pokračovat. Nerada bych se stala terčem kritiky a posměšků, možná i šikany. Nemám tušení, jak se lidi chovají k takovým jako já. A nerada bych měnila školu, když jsem v posledním ročníku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | 9. srpna 2012 v 1:39 | Reagovat

S tou pečaťou na cely zivot "po rezani" mas pravdu. Clovek si to vsak uvedomi az neskoro. A myslim si, ze aj keby to dopredu tusil, tak s tym v tej chvili aj tak neprestane. Ublizit si je v tom momente i tak silnejsie...

Po pravde vsak, ja uz som sa dostala do takeho stadia, ze mi zacina byt jedno, ci si niekto moje stare jazvy vsimne. Prestavam ich brat na vedomie a tym padom sa obcas stane, ze mi niekto pozrie na ruky a spyta sa otazku typu a to co mas?... Pripadne ti vnimavejsi maju hned narazku na rezanie. Ked sa tak stane, som s tym nejako uzmierena, neutekam od toho. Len myknem plecom a pomyslim si, ze nikto nemoze odsudzovat za nieco, co si sam neprezil. Hned kdesi v hlave mam aj informaciu, ze a kto ma bude sudit len podla tohto, tak to nebol clovek, ktory by za cosi stal. Aspon pre mna nie. Nastastie ma zatial este nikto neodsudil. I ked ano... Raz ma toto "objavenie" zabolelo. A to tuto zimu, ked si to necakane vsimol moj krstny. Ten pohlad v jeho ociach... Vadilo mi, ze nato prisiel. Aj som mu to chcela vysvetlit, lebo viem, ze to nema ako pochopit... Ale nakoniec som sa nato vykaslala... Nas vztah to myslim nezmenilo.

Juj, rozpisala som sa. Prepac. Nejako som to vsak chcela napisat:-)

2 Verunka Verunka | Web | 9. srpna 2012 v 11:51 | Reagovat

Taky bych se chtěla dostat do stádia, kdy mi je jedno, co si lidi o mých jizvách myslí a že na mě zírají. Ale zatím to nezvládám.

3 Elis Elis | 12. srpna 2012 v 3:20 | Reagovat

vsetko raz pride, neboj... ked budes "nad" tym, tak to spoznas... Drzim palce.

4 Nikča Nikča | 26. prosince 2012 v 10:44 | Reagovat

taky sem se už řezala na zápěstí, a až potom mi došlo že tam budu mít jizvy, ale nebyla sem si jistá jestli mi tam zůstanou, já jsem v pohodě, nemám žádné problémy ale podřezala se moje kamarádka a já sem si dřív řikala že bych to nikdy neudělala, tak sem to chtěla zkusit jaký to je, bála sem se že to bude bolet, ale nějak moc to nebolelo. bála sem se že ty jizvy uvidí máma a tak sem nosila dlouhej rukáv a někdy sem na to zapomněla. vim jak by reagovala máma kdyby se to dozvěděla. já jsem to udělala jenom kvůli NĚMU.... ♥ já jsem v sobě držela velikou bolest a tak sem se podřezala. na zápěstí mám tři jizvy a pořád doufám že mi nezůstanou. kamarádi a rodiče mi řikají že sem hodná, milá, beru všechno po dobrém, mám rozum. ale tohle se změní, už taková nebudu. budu chodit skoro pořád ven nebudu moc doma a budu taková osamocená. mě to nevadí, budu jedině ráda. sem sice na tohle malá ale seru na to. ??? ???  :-|  :-?  :-(  ;-)

5 B. B. | 27. prosince 2012 v 19:03 | Reagovat

Řezala jsem se asi tři roky, nevím přesně, jak dlouho. Nejdřív jsem se řezala na zápěstí na rukou, později ale jenom na lýtkách a stehnech na nohou, protože tam to bylo snažší schovat. Řezala jsem se jenom žiletkou a nemám nikde jizvy, které by byly vidět hned na první pohled. Kdyby ale někdo stál naproti mě a koukal by mi na nohy, určitě by si toho všimnul. Upřímně, já se nesnažím své jizvy schovávat. Líbí se mi a jsem ráda, že je mám. Byla bych schopná se řezat jenom kvůli tomu, abych těch jizev měla co nejvíc a co nejnápadnější. A aby samozřejmě teklo co nejvíc krve. Není to z toho důvodu, že bych měla potřebu frajeřit, že mám jizvy od řezání žiletkou, to ne. Prostě je to jenom součást mojí "úchylky" spojený s řezáním. Neřežu se už několik měsíců. A i když mám doslova potřebu se říznout, chuť na to a někdy mám pocit, že už to nedokážu, pokaždé to vydržím. Abstinuji jenom kvůli přítelovi, kterého bych strašně sklamala, kdybych zase začala a to já nechci. On je pro mě to světlo, které mě drží nad hladinou a díky němuž vím, že mám důvod, proč si dát od žiletky pauzu. Bohužel ale musím přiznat, že jsem nepřestala napořád a plánuji zas někdy začít.

6 Verunka T. Verunka T. | Web | 30. prosince 2012 v 16:54 | Reagovat

[5]: No tvoji úchylku ti brát nebudu, každý jsme nějaký, že jo. Pro mě jsou ale jizvy památkou na to ošklivé v mém životě. Pokaždé, když se na ně podívám, tak si to připomenu, takže kdybych je neměla, byla bych mnohem šťastnější, i když je mi jasné, že ani bez jizev by se moje minulost jen tak nesmazala.
Tu potřebu se říznout cítím taky, i když se taky neřežu už několik měsíců, pořád si moc dobře pamatuju ten úžasný pocit, když nůž projíždí kůží :-x A taky jsem stím přestala kvůli příteli. Je zajímavé, čeho se člověk dokáže vzdát kvůli lásce že? :-P

7 B. B. | 3. ledna 2013 v 23:27 | Reagovat

[6]:: Mně jizvy také samozřejmě připomínají i to špatné, co se stalo, ale někdy si říkám, že je přece jenom dobře, že jizvy zůstávají. Je to daň, kterou platí ti, kteří se řežou.

8 Lea Lea | 17. května 2013 v 13:19 | Reagovat

Ked som si prečítala Nikčin príbeh,povedala som si:presne to iste som aj ja!Začala som sa rezať na ruke,nie na zápasti ale na ruke tak,že je to vidno,spolužiačka si to všimla ale povedala som jej že to nič nieje,aj segra si to všimla ale tiež som jej odmietla povedať čo a prečo...režem sa kvoli problémom  v rodine a taktiež kvoli jednemu chalanovi ktoreho som v živote nevidela,raz som s nim volala,on nič o mne nevie, ale cítim že je to ten pravý...tiež som dobrá,v škole žiadne problémy,nič nevystrájam len doma odvrávam a správam sa dosť zle.Ale to preto lebo doteraz som bola dobrá,chcem všetkým dokázať že ja som iná,niesom to dobré dievčatko a navždy nim nezostanem.Velmi doma niesom pretože mám tréningy 3x do týždňa,potom sa zavriem do izby a učím sa.Je mi to uplne jedno či si to niekto všimne alebo nie...ale snažím sa prestať.

9 Verunka T. Verunka T. | Web | 24. května 2013 v 17:49 | Reagovat

[8]: To, že jsi jiná, se snaž dokázat jinak, než jizvami na ruce. Představ si samu sebe jako dospělou ženu, matku...a do toho započítej jizvy...ony nezmizí, budou tě hyzdit už napořád a všechno ti připomínat, způsobovat problémy. Vím, o čem mluvím. Řezat se vážně není řešením, ani to není nic, čím by se člověk měl chlubit

10 LilliPut LilliPut | E-mail | 15. srpna 2013 v 22:00 | Reagovat

Teďka to jsou 4 dny co to dělám ale hned první den to zjistil kamarád a pomáhá mi šel ke mne a vzal mi z pokoje všechny ostré věci kreslím mu obrázky abych zabavila ruce a tak ... pomalu se z toho dostávám... ale rodiče to ještě neví tak se bojím co mi na to řeknou :-(

11 Verunka T. Verunka T. | Web | 22. srpna 2013 v 18:11 | Reagovat

[10]: Pokud se řežeš, asi k tomu máš nějaký důvod a důležité je ten důvod odstranit, jinak se toho nezbavíš. Je super, že máš takového kamaráda, který ti chce pomoct, jen se ho drž! Zabavit se hodně pomáhá, taky to tak mívám. Musíš zaměstnat ruce i hlavu, aby neměla čas na vymýšlení blbostí. Dobré je i najíst si nějaké vybití, jak ze sebe dostat depresi, frustraci nebo cokoliv, nějakou fyzickou aktivitu. Hodně štěstí a drž se

12 michal.urbe michal.urbe | E-mail | 17. března 2014 v 17:23 | Reagovat

Holky,jestli s tímhle máte problém,napište mi na mail,nebo na fb..https://www.facebook.com/michael.urbanek.18 zde máte odkaz,rád vám s těmahle problémama pomohu..!!

13 kačka kačka | 19. srpna 2014 v 21:48 | Reagovat

Začala jsem se řezat kvůli klukovi a nemohu stim přestat :-(

14 Eva Eva | 17. ledna 2015 v 23:09 | Reagovat

[13]:Kačko já te chápu já jsem na tom byla úplně stejně. Ale musíš si říkat ze ten kluk ti za to nestojí jemu je to jedno co si deláš atd...
Moje řešení bylo ze jsem to řekla kamosce. Ta my hodne pomohla, nebit ji tak bych byla rozrezana.
Jestli s tím chceš přestat tak to někomu řekni. Sama to neviřešíš věř mi.

15 Bara Bara | E-mail | 8. února 2015 v 21:53 | Reagovat

Prosím, moc vás prosím... Teď jsi to čtu taky jsem se rezala na ruce (hřbet) a ty jizvy jsou hrozně vidět a ja nevim co dělat.. Brečí. Tady..pomozte mi se těch jízdy zbavit.. Prosiiim!!

16 Ich Ich | E-mail | 9. února 2015 v 21:08 | Reagovat

Slo by to nejak napatlat samoopalovakem? A pak ze by se ztrmavily do barvy kůže?9

17 Verunka T. Verunka T. | Web | 9. února 2015 v 21:26 | Reagovat

[15]:[16]: Asi tě zklamu, ale jizev už se nejspíš nezbavíš. Opalováním je jenom víc zvýrazníš, protože chytají barvu jinak než zdravá kůže. Se samoopalovákem to bude asi podobné.
Mrzí mě to, ale jediné možné řešení je naučite se s nimi žít :-(

18 Patrícia Patrícia | 24. února 2015 v 13:27 | Reagovat

Ahojte chcela som sa opýtať či ste z rezania mali niekedy zapalenú ruku ? ..ak áno ako ste na to prišli ?

19 Dee Dee | 8. června 2015 v 19:05 | Reagovat

Ahoj, chtěla jsem se zeptat, za jak dlouho se jizvy zahojí. Taky jsem se zkusila řezat a nikde jsem to nenašla. Díky za odpověď. :-)

20 Hanka Hanka | 19. listopadu 2015 v 12:38 | Reagovat

Měla jsem, nebo vlastně ještě i mám stejný problém..
Začala jsem se řezat kvůli klukovi, zamilovala jsem se do svého spolužáka, ale on chodil s jednou holkou od nás ze třídy a mě to samozřejmě nebylo příjemné..
Začala jsem si říkat, že si za to můžu sama a brala jsem to jako svoji chybu, proto jsem se začala řezat, nechtěla jsem však skončit se životem a měla jsem strach že to žiletkou bude bolet..
Proto jsem si vždy vzala nůžky a řízla se pod zápěstím..
Když se to začalo tzv. hojit byly tam stroupky které jsem samozřejmě vždy roškrábla protože to taky trošku bolelo..
Nevím sice jak se mi to povedlo ale teď mám jen takové malé tmavší jizvičky které když nenakloníte nad přímé světlo tak nejdou vidět.. ;)
Vím, že s řezáním je těžké přestat a asi to bude znít divně ale mě pomohla obyčejná gumička.. Dala jsem si ji na zápěstí a vždy když jsem měla chuť se říznout tak jsem ji natáhla a pustila, taky způsobyla bolest a mě to stačilo.. Teď místo kamarádky žiletky mám kamarádku gumičku..

21 Kiara Kiara | 22. ledna 2016 v 19:42 | Reagovat

Ahoj. Já bych potřebovala poradit. Ve čtvrtek jdu na preventivní prohlídku k doktorce a mám velmi nápadný křížek (asi cm x cm) nad kolenem na levé noze. Mám to tam asi dva dny a použité na to bylo kružítko. Mažu si to tělovým mlékem ale moc to nepomáhá. Nevím co řeknu mámě až na to u doktorky přijde...
,,Ale mě to řezání baví." To asi těžko. :-?

22 Týn Týn | 25. března 2016 v 0:36 | Reagovat

Mám důvod.....to ano a ubližuju si to ano,ale ten důvod se jaksi nedá odstranit proč? Protože ten problém je moje matka....Nikdy nezapomenu co mi řekla ostatně to by nezapoměl nikdo..Chci přestat ale nejde to...když se koupu a vidím tu žiletku musím si něco udělat je to euforie která mě na malý okamžik přesune někam kde je klid :-|

23 elca_z elca_z | E-mail | 12. září 2016 v 19:41 | Reagovat

Ahoj.. je mi to lito :-( taky se řezu...ale né moc skoro nikdy nic neteče... takže by neměli zůstat jizvy ne ?? 8-O

24 Zuzana Zuzana | E-mail | 19. prosince 2016 v 23:13 | Reagovat

Já se občas taky řežu. Chci aby teklo hodně krve. Nikdo to neví. Ne, že jsem se k tomu zase po roce vrátila. A nedělám to kvůli lásce, vášní, zlomenému srdci... Já nic z toho neznám. Je mi 18 a nikdy jsem se nezamiloval. Nikdy jsem doopravdy nenáviděla. Připadám si prázdná a mrtvá. A krev je jedna z mála věcí, které mě probouzí z toho mlhavého snů.
Opravdu upřímě závidím všem, kteří si ubližují protože jim někdo zlomil srdce. I tak hrozná bolest je lepší než to absolutní, definitivní nic, ve kterém se topím. Jednání takových lidí nese stopu vášně a touhy vyjádřit své city. Ale to já neumím. Jsem asi citovvě barvoslepá.
Bože, jak moc vám závidím. Chtěla bych se tak moc zamilovat. Kluci po mě jdou, umím být zdravá i roztomilá. Umím flirtovat. Ale mého srdce se to nikdy nedotkne.

25 Es2017 Es2017 | E-mail | 14. března 2017 v 21:08 | Reagovat

Ahojte, som študentkou psychológie v Olomouci. Oslovujem vás prostredníctvom tohto príspevku z dôvodu, že *hľadám* ľudí - konverzačných partnerov pre svoju bakalársku prácu, ktorá je zameraná na zámerné sebapoškodzovanie. Výskum bude prebiehať formou rozhovorov. Všetko bude kompletne ANONYMNÉ. Hľadám ľudí vo veku od 18 rokov, ktorí sa v minulosti či naďalej v súčasnosti sebapoškodzujú. V prípade akýchkoľvek otázok ma prosím kontaktuje prostredníctvom mailu: vyskumdsh2017@gmail.com. Ďakujem vopred.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama