Babička

25. prosince 2011 v 23:50 | T. |  Deníček

A kvůli čemu bude můj první zápisek? Kvůli babičce! Proč, vysvětlím za chvíli.

Užili jste si Vánoce? Já po dlouhé době ano. Proč po dlouhé době? První Vánoce po znásilnění jsem strávila v léčebně, ty další jsem ještě nemohla jen tak sedět u stromku a radovat se z dárků, i když byly vážně krásné, protože se mě rodiče snažili "uplatit". Loňské byly o něco lepší, ale zrovna jsem neměla nejlepší období, takže jsem se ani nezapojila do pečení cukroví a podobně, což jsem dělala před lety moc ráda. Vánoce jsem vždycky zbožňovala.

Až ty letošní Vánoce jsem si docela užívala. S mamkou jsme pekly cukroví, u nás jasně dominují vanilkové rohlíčky, takže jsme jich udělaly opravdu hodně, no a pro taťku linecké. Víc toho nepečeme, protože by to neměl kdo jíst. Krom toho jsme zdobili samozřejmě stromeček, letos jsme měli fialovo stříbrný, fialovou barvu mám ráda. Uklízelo se, chystalo se, to spoustě lidí vadí, ale mě ne. Docela to odvádí pozornost a zaměstnává mysl. No a večer, po večeři a rozdání dárků, jsme se šli projít po městě. Celý den byl krásný, i když mi bylo trochu zle, protože jsem se přejedla, ale možná přiberu to kilo, které mě ještě dělí od normální váhy. Proč je sakra přibírání tak těžký?

A teď k babičce! Prarodiče mám už jen z otcovy strany. Děda je hodně starý, takový vetchý stařeček, ale babička je celkem čiperka a ještě ke všemu generál, i děda se jí bojí! Nesetkáváme se příliš často, hlavně v poslední době, i když nebydlí moc daleko, ale Boží hod je tradicí, to se nedá vynechat. Ten jeden, kdy jsem byla v léčebně, jí otec navykládal, že jsem dostala nabídku jet do Anglie a nešlo to odmítnout. Už jsem tam párkrát byla, tak to ani nebylo podezřelé.

Ne, že bych babičku neměla ráda, ale vždycky musí být po jejím, všechno má ráda pod kontrolou a je hrozná perfekcionistka. Dodnes neví nic ani o mém znásilnění, ani o řezání, anorexii, depresích, prášcích, prostě o ničem. A proč, když je to rodina a měla by mi být oporou? Kdysi, už je to hodně let, pronesla jednu takovou poznámku při sledování zpráv v televizi, kde tenkrát dávali něco o drogově závislém násilníkovi, který přepadával ženy. Řekla něco ve smyslu, že si za to můžou ty holky samy, že drogy jsou strašný svinstvo, že by patřilo všechny, co si neváží života, postřílet a podobně, ani si to nepamatuju. Byla to prostě taková poznámka, jakou každý občas pronese. Jenže táta si to pamatoval, protože potom asi v návalu rozhořčení řekla, že jestli se o mně někdy dozví, že beru drogy (ty sice neberu, ale beru antidepresiva), že dělám kraviny, že chlastám, že jsem těhotná, a podobné věci, tak mě už v životě nechce vidět. No chápete to? Proto se táta rozhodl jí to neříct. Jestli to bylo správné rozhodnutí, těžko říct!

Jenže od té doby jsou pro mě návštěvy u nich utrpením. Hlavně ze začátku, ale i teď! Musím se přetvařovat, musím si hrát na šťastnou rodinku, musím si dávat pozor, aby neviděla moje jizvy, to doma dělat nemusím a hlavně musím poslouchat její poznámky o tom, jestli už mám kluka, kdy se budu vdávat a jestli jsem ještě panna. Ano, na tohle se mě babička ptala pokaždé, dokud jsem ji neřekla, že nejsem, jenže to zase spustila, jestli si dávám pozor, jestli jsem si jistá, že je můj partner zdravý a jestli to moc nestřídám. Horor! Někdy si říkám, že jí to všechno řeknu a už se tam neukážu. Možná by mi bylo líp.

No a letos to bylo úplně stejné. Místo toho, aby se mnou řešila třeba školu, ptala se mě na všechny tyhle kraviny. Co jsem jí jako měla říct? Celé ty čtyři hodiny jsem trpěla a rodiče to viděli, proto jsme tam strávili jen ty čtyři hodiny, teda nucený oběd a povinné podrbání o sousedech.

Nebudu to dál protahovat, prostě jsem se pořezala. A tentokrát jsem ani moc neváhala. Rodičům jsem to ještě neřekla, ale myslím, že to poznali sami, alespoň táta určitě, protože mi večer u televize řekl, že ho to mrzí.

Cítím se provinile? Jo, protože jsem chtěla být silná, ale na druhou stranu toho nelituju. Už ale k babičce nechci jet, mám toho po krk, ale teď nevím, jestli to říct rodičům rovnou nebo počkat až se zase bude nějaká taková návštěva konat a vymluvit se. A proboha! Budu to muset říct i svému psychologovi, protože s ním mám takovou dohodu. Vážně by mě zajímalo, proč zrovna já!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Oli Oli | Web | 15. února 2012 v 3:11 | Reagovat

Asi bych to s ní nevyržela tak jako ty..

2 Elis Elis | 9. srpna 2012 v 2:26 | Reagovat

Len ma napada otazka, preco prave toto po tebe rodicia ziadaju, ked v inych veciach su natolko empaticki... Preco by si im ty mala klamat a vyhovarat sa, preco nejst k babicke? Oni predsa vedia, preco nechces. Mozno by bolo fajn, keby ti to navrhli sami s poznamkou, ze to chapu a je to okej.
Hm...

Niekedy, ked budes u babky nahnevana a budes jej to chciet "vykricat", skus sa pred tym spytat samej seba otazku, ci ona ako osoba stoji za tolku tvoju doveru a otvorenie sa. Je to ta spravna osoba?

3 Cit Cit | 17. listopadu 2012 v 20:11 | Reagovat

Bože, úplně tě chápu :( přesně tohle mám já doma, mám tu doma takovou tvou babičku asi tak 3x.... Už se ani nepřetvařuju, ono je jim to stejnak jedno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama